Zdá se mi, jakoby se mnozí pohoršovali nad dvěma mediálně zdůrazňovanými scénami ze hry, kterou ve skutečnosti vidělo možná tři sta diváků, a to ještě ne vcelku vinou výstupu jakési trucšmíry nazývající se Slušní lidé, název téměř k popukání při pohledu na ranaře výhružně blokujících scénu. A jakoby si mnozí v tom pohoršení příjemně lebedili. Je to přece taky emocionální a estetický zážitek odsuzovat konání na jevišti a libovat si v najednou nalezeném křesťanském opojení. Nepochybuji o tom, že jsou i tací, kterých se ty scény dotkly, ovšem nemyslím, že by byli příliš hlasití. Jak to, že národ ateistů je najednou tolik pobouřen? Zajisté velmi přitažlivé mediální téma! Přitom máme dostatek informací o tom, že ta hra je sračka (viz recenze v časopise Svět a divadlo) a že nestojí za ten povyk. Souhlasím, že levičácké vidění autora je dominantní a jeho poselství o tom, jak za všechno zlé na světě může naše evropská civilizace, zcestné. Nemusím ovšem být kvůli tomu hysterický. To jsem pochopil z příspěvku k diskusi T. Halíka, který na rozdíl od většiny z nás ten kus viděl aspoň na videu a pokusil se zklidnit vášně výkladem, který má jistě opodstatnění. To napadání o povyšování se je dost od věci.

S Halíkovým vyjádřením ohledně Charlie Hebdo se můžu celkem ztotožnit (ani já jsem tehdy nebyl "Charlie"). Logicky už jen z toho důvodu se nemůžu ztotožnit s jeho obhajobou znásilňujícího Ježíše.

Když teroristé vystříleli redakci Charĺie Hebdo v Paříži HALÍK tehdy napsal: "Já nejsem Charlie":

Když jsem viděl „karikatury“ časopisu Charlie Hebdo, silně připomínající znevažující obrázky Židů v antisemitském tisku, vnímal jsem je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, nýbrž také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým – hodnoty, která není nižší než svoboda tisku.

Přes všechny sympatie k obětem a jejich blízkým bych si osobně nikdy nepřipnul odznáček Já jsem Charlie; hlásím se totiž k jiné tváři naší kultury, k té, která jistě zná laskavý osvobozující humor a ironii, polemiku vůči fanatismu a fundamentalismu, avšak odmítá vulgární projevy neúcty a nezodpovědné přilévání oleje do ohně nenávisti mezi lidmi a kulturami.

...asi bychom se měli vyvarovat extrému, totiž toho, abychom oslavovali dekadenci a cynismus jako symbol naší kultury a naší svobody: k svobodě patří zodpovědnost.

...pokud by náboženstvím budoucnosti měl být všepohlcující průmysl zábavy a stav, v němž nikomu není nic svaté, pokládám za svou povinnost varovat také před tímto cynickým trendem naší západní kultury."

Toto Halíkovo prohlášení tak konstrastuje s jeho současným postojem k brněnskému divadelnímu představení, že to nejde říct jinak než HALÍK JE OBYČEJNÝ POKRYTEC. Tedy, nedůvěryhodný lhář.

Poznámka na téma Umění. Každý má rád umění, ale to svoje! Hitler měl rád obrovské stavby a nahá mužná těla vojáků, komunisti zase milovali silná mužská a ženská těla dělnická a rolnická as ovšem své svaté - Marxe, Engelse, Lenina, Stalina, Mao ce tunga podobně, ty těla neměli, jen hlavy většinou. Někdy v 19.století začaly být rozbíjeny klasické modely krásy, jak si ji představovala předchozí staletí - nápadné to bylo v malířství, ale zasaženy byly všechny druhy umění, ovšem. Do 19.století bylo důležité zobrazovat Ježíše, Pannu Marii a spol., ostatní bylo bezvýznamné, ba hříšné. Není to tak dávno, kdy lidé měli doma na zdech pouze jeleny, nějakou krajinku, Panenku Marii s Ježíškem, a to bylo prosím 20.století. Je fakt, že od výbuchu atomových bomb se všechno urychlilo, správný umělec je schizofrenik a homosexuál, je to ale produkt zejména západní kultury!!!!!, která se nechala odtrhnout odstředivou silou racionalismu od archetypů duše. Ale každá disharmonie se nějak vyrovná, žádné strachy.

Podle mne: I když Halík pochopil, že ve hře je nějaká myšlenka, tak nepochopil nebo si nechce připustit, že rovinu cílené blasfemie to neruší. Poslední věta Halíkova prohlášení k tomu má blízko: "Obě strany by si však měly uvědomit, že žijeme ve světě podminovaném nebezpečnými emocemi." Frljič si to nejspíš dobře uvědomuje a tyto emoce cíleně rozdmychává. Svědčí o tom jeho citovaná věta "Ten, kdo se mnou spolupracuje, dobře ví, co se dá po uvedení mých prací očekávat."

Opravdu skvělé dedukce, možná by jste již mohl shánět dřevo na hranici

To děláte snad vy, kterým vadí negativní reakce na tu hru, ne? Odpůrce nazýváte netolerantní, nechápající, nacisty, fašisty, odpůrce svobody slova apod. Vidíte snad v mém článku něco podobného?

Halík a spol. najednou hájí svobodu slova. Urážka neurážka. Naproti tomu druhá strana, která je Charlie by najednou zakazovala.

Nechat hrát, ale za svoje, ne za naše, to je řešení.

Oni hájí svobodu slova, jak se jim to hodí. V případě Charlie Hebdo u Halíka se jednalo vlastně o urážku a de facto řekl, že je pochopitelná reakce muslimů, byť se způsobem se nedá souhlasit.

Jiný moralista na tomto blogu, který se ohání Halíkem, český Frank Burns, maže své oponenty v diskusích.

Jinak oni nemohou hrát za svoje. To by neměli ani na chleba a vodu.