Kdysi Židé utíkali před nacisty. Dnes před muslimy

Před pár dny jsme si připomněli Mezinárodní den obětí holocaustu. Holocaustu, který se stal nejstrašnější epochou v dějinách lidstva. Epochou, která mohla skončit vyhlazením jednoho národa.

Politici od roku 1945 opakují, že nic jako Holocaust se již nesmí opakovat. Jsou pronásledovány všechny projevy, ať skutečné, či domnělé, které jsou vyhodnoceny jako antisemitismus, jako nenávist proti Židům. Neonacismus mnozí vidí všude. Ať už se jedná o číslice, runy, historické znázornění křížů, ve slovech, v písních. Mnozí najdou myšlenky nacismus v díle Josefa Lady, kde je kocourek Nácíček, či ve večerníčku o Včelích medvídcích, kteří zpívají o tom, že milují bílou barvu.

Jenže nacismus je minulostí, byť pro pár jedinců je přitažlivý a většina toho co je označováno za neonacismus je prostě jen nálepka, pro něco co s nacismem nemá nic společného. Je to jen nálepka, jejíž smysl je shodit názorového oponenta, znemožnit ho a udělat z něj zavrženíhodnou bytost, která nemá ve společnosti co dělat. Paradoxně je tato nálepka dnes často používaná na odpůrce imigrace muslimů do Evropy. Paradoxně proto, že dnes znovu Židé utíkají z Evropy, ale ne kvůli nacistům, ale kvůli muslimům.

Francie zažívá největší odchod Židů ze země od Druhé světové války. Německý rabín otevřeně mluví o tom, že v Německu již pro Židy není bezpečno. Ve Vídni, ale nejen tam, ale i v dalších evropských městech, kde žije významná islámská komunita, jsou synagogy chráněny ozbrojenými složkami. Jsou chráněny před muslimy. Jsou chráněny před těmi, kteří vyznávají islám a kteří se netají tím, že pro Židy není na světě místo. Jsou chráněni těmi, kteří kritiku islámu označují jako xenofobní a nedemokratickou a kteří zároveň požadují trestní stíhání kritiků islámu a tleskají pokaždé, když jsou jejich oponenti stíhání státní mocí.

V Německu za jeho existenci od roku 1945 vzniklo několik stran, které nakonec byly zakázány, protože byly „extrémistické, neonacistické, rasistické“. Přičemž za extrémismus jsou považovány myšlenky o vlastních kořenech a hodnotách, nacistické je vše, co opěvuje lásku k národu a rasistické je vše co mluví o obojím dohromady a vyzdvihuje, čeho všeho Evropané dosáhli. Tohle je i dnes, pro mnohé,  ten největší problém, zatímco islámský antisemitismus je omlouván a tolerován. A zatímco v případě kritiky islámu jde o xenofobii, tak v případě islámského antisemitismu ochránci islámu mluví o demokracii, toleranci a náboženských hodnotách.

Obhájci muslimů a islámu rádi přirovnávají kritiky islámu k nacistům a muslimy k Židům. Že tohle srovnání kulhá na všechny možné nohy je nasnadě. Kritici islámu nechtějí nic menšího, než aby muslimové respektovali evropské hodnoty, a požadují, aby se evropské elity vrátili k evropským hodnotám a jejich ochraně. Nepožadují vyvražďování muslimů. Nepožadují zvláštní označení pro muslimy. Ostatně muslimové se svým oděvem rádi na důkaz svojí nadřazenosti, minimálně jejich ženy, odlišují sami. Svým oděvem říkají. My jsme jiní a vy to respektujte. Jako nedávno muslimka Jekatěřina v pořadu prostřeno, kdy požadovala, aby se jí ostatní přizpůsobili a respektovali její náboženství, a kdo to kritizoval, byl označen za netolerantního xenofoba. Jo, kritizovat netolerantnost muslimů je znakem netolerance. Ukázat Mohameda s bombou na turbanu je znakem xenofobie, zatímco co ukázat Krista jako homosexuála je znakem uměleckého liberalismu a evropské tolerance.

Také jste rádi, že žijete v tak „tolerantní“ době?