Soros není dobrodinec. Sleduje pouze svoje cíle, na lidech mu nezáleží

Maďarský rodák, pro mnohé krystalické dobro, pro jiné čiré zlo George Soros v budí, nejen v posledních letech emoce po celém světě. Nejen proto, že málem zlikvidoval britskou ekonomiku a v půlce Asie vyvolal hospodářskou krizi.

Řekněme si rovnou, že George Soros není žádný lidumil, ale tvrdý byznysmen, kterému je při cestě za ziskem jedno, kolik zlikviduje lidských životů. A přiznejme si, že ekonomické krize, které vyvolal svou cestou za bohatstvím, přináší i lidské tragédie. George Soros tohle moc dobře, ví.Sám vyrůstal v době, kdy úspěch jednoho znamenal smrt druhého. Jeho dětství, jakoby poznamenalo jeho život. Nebýt podřízen „dravcům“, ale sám být „předátorem“ stojícím na vrcholu potravního řetězce. Smrt neznamená nic, pokud přežiji. 

Není to ani žádný čestný chlapík. Naopak, je to člověk, který hledá způsoby, jak se vyhnout placení daní. Podle agentury Bloomberg si takto George Soros „ulil“ 13,3 miliardy amerických dolarů. To je 33 663 Rathových krabic s vínem. Případně  650 600  tisíc automobilů Škoda Octávia v základní výbavě. Pro lepší představu, je to  průměrný plat v České republice za 18 mil. měsíců, který by tisíc lidí pobíralo po dobu jeden a půl tisíciletí. To není špatný výsledek na člověka, ke kterému se obrací jako k panence Marii aktivisté všech zemí, že? Důvod? George Soros přes svou nadaci Open Society Fund financuje další nadace a aktivistické organizace v mnoha desítkách zemí. Obrací se k němu i mnozí politici a mnozí politici Georgi Sorosovi náslouchají. Čemu naslouchají a proč nechám stranou. Pravdou však je, že vliv tohoto maďarského sirotka na politiky není zanedbatelný. 

Georg Soros peníze, které získává způsobem, který je na hraně zákona a mnohdy praktit, které jsou mimo morální hodnoty, které evropské společnosti, snad ještě uznávající nějakou podnikatelskou morálku, získané prostředky používá k tomu, čemu se říká filantropie. Aspoň zdánlivě, protože o žádnou filantropii se nejedná. Jedná se o šíření myšlenek filozofa Karla Poppera o „Otevřené společnosti“, jejichž základem je, že politici jsou sice zvolení s určitým programem a snaží se tento program prosazovat, tak společnost by měla mít možnost se k tomuto programu vyjádřit, posoudit a případně vyvíjet snahu, aby dotyčný politik změnil svůj program. 

K prosazení této filozofické myšlenky je ovšem třeba změnit myšlení lidí. 

Jak změnit myšlení lidí? Nejlépe prostřednictvím škol. Je náhodou, že různé organizace financované prostřednictvím Norských fondů, Open society se snaží dostat do škol, například nenápadné změny v učebnicích a ovlivnit myšlení dětí, které vyhovuje principu otevřené společnosti? Například prostřednictvím sexuální výchovy? Prostřednictvím pozitivního vnímání jiných kulturních a náboženských okruhů? Nepřímým odsuzováním těch, kteří lpí na určitých, jim vštěpených, hodnotách? Filozofie Karla Poppera je totiž založena na myšlence, že pokud změníme myšlení lidí, změníme společnost.  Odsoudíme komunistické, fašistické, nacistické totality, stejně jako konzervativní myšlenky a založíme otevřenou společnost stejně smýšlejících lidí plných lásky k druhým a lásky k jinakosti druhých. 

Není asi náhodou, že tyto „úctyhodné“ a  „láskyplné“  a neuvěřitelně „tolerantní“ myšlenky Karla Poppera, prosazované nadaci George Sorose narážejí v zemích poznamenaných komunistickou totalitou, na odpor. Zvláště u generace vyrostlé před rokem 1989,která si pamatuje na snahu systému vytvořit nového, stejně myslícího člověka. Karl Popper odsuzující totality ve svých myšlenkách chce proti totalitě bojovat tím, že lidé budou myslet stejně „Liberalismem bez břehů, kde nic není nemožné“ a budou odsuzovat a bojovat proti každému, kdo nemyslí stejně. Je to stejný princip na jakém byl založen fašismus, komunismus i nacismus.

Změna myšleni mladých lidí ve prospěch režimu. Proto  se všechny tyto režimy snažily sdružovat mladé v organizaci, státem povolené, státem řízené, kde stát určoval ideologii. V nacistickém Německu to byly Hitlerjugent či Bund Deutscher Madel, v NDR Freie Deutsche Jugend, kterého byla členkou i současná německá kancléřka Angela Merkel, v SSSR Komsomol a u nás Pionýři. Paradoxně organizace založené na principech skautingu, propagovaného například vynikajícím spisovatelem Ernestem Thompsonem Setonem, principy jako Bůh, vlast, rodina, příroda, které však v rámci totalitních ideologii dostaly jiný nádech. Třeba už jen ve vypuštění slova Bůh a nahrazením tohoto slova Hitlerem, Marxem, Engelsem, Leninem. 

Dnes je mnoho mládežnických organizací. Není moc prostředků je ovlivnit centrálně. Ale je možné je ovlivnit přes školství. Demokraticky, nenásilně. Výchovou k novému myšlení. A nejen ve školách, ale také prostřednictvím médií, kde se mladí ukazují jako ti progresivní  a vzdělaní a kazí jím to to starší a méně vzdělaní. Nepřímo média říkají. Starší a méně vzdělaní jsou méněcenní. Nebýt jich, tak by  svět bych krásnější. Není tohle příznak totality? 

Totalita totiž nespočívá ve společenské a politické nesvobodě, ale v tom, když lidé přijmou myšlenky totality za svoje. Když myšlení se stane jednotným a odsouzen je člověk, který si místo amarounů dal ke snídani anglickou slaninu.