Vlastně žádná novinka, dalo by se říci. Toto sdělení se objevuje s pravidelností, podle které by se dalo vytvořit nové počítadlo času. Jako vždy na všem je pouze kus pravdy.
Skutečných ateistů ve společnosti moc není. Nevěřit v Boha, neznamená nevěřit v něco jiného. Nemusí to být zrovna Bůh anebo bůh. Víra v něco jiného znamená nahrazení víry v Boha. Je jedno zda se jedná o víru v horoskopy, výklad karet, přírodu, technologie. Je to vždy víra, kterou si člověk vyplňuje svojí duchovní prázdnotu. Něco, jako když si Izraelité při putování na poušti nahradili Boha Zlatým teletem. Svým způsobem si i vrcholné ateistické režimy jako komunismus, vytvořily svoje nedotknutelné modly typu Stalin, Marx, Engels a svoje chrámy, jako například Mauzoleum Lenina v Moskvě. Podobně na tom byli francouzští revolucionáři, kteří se snažili nahradit víru v Boha rozumem. Jak to dopadlo víme. Tento racionální ateismus sebou přinesl první genocidu ve jménu bezbožné společnosti řídící se pouze rozumem.
Nemá smysl a na blogu k tomu ani není prostor, rozebírat proč je pro člověka víra důležitá. Neexistuje člověk, který by v něco nevěřil. Ztráta víry je také cestou k smrti. Člověk věří od svého narození do své smrti. Jako dítě věří rodičům, později učitelům, profesorům. Věří své partnerce, věří, že získá zaměstnání, že zaměstnání neztratí. Později věří, že děti vystudují, že se budou mít v životě dobře. Víra, ať chceme, či nechceme, provází člověka celý život. Každý člověk má nějaké ideály, kterým věří. Podnikatel začíná své podnikání, ne proto, že ví, že bude úspěšný, ale protože věří, že bude úspěšný. Jistota je v životě pouze jedna a tou je smrt. Smrt, které se většina lidí obává. Zbytečně, bát se máme toho co neznáme a ne to o čem víme, že přijde a co nemůžeme ovlivnit. Kdysi jsem četl takovou esej od amerického psychiatra, ale jak je u mě zvykem, tak jméno si nepamatuji. Jméno však není podstatné, podstatná byla myšlenka, kterou vyslovil.
Jestliže člověk ztratí víru ve svět kolem sebe, jestliže ztratí víru sám v sebe, tak je na nejlepší cestě ukončit svůj život. Na cestě sebevraha. Na cestě sobectví, protože tento způsob odchodu ze světa je sobecký, kde není ohled na ty, které po sobě zanechá a jde mu jen o vlastní prospěch.
Můžete namítnout, že muslimové se rádi odbouchnou, což je také sebevražda, ale muslim je přeci věřící. Problém je v tom, že muslim věří, že to musí udělat, protože tak to chce jeho bůh a věří, že za tento čin se mu dostane odměna v podobě skoro nekonečného zástupu nebeských prostitutek. Muslim si nikdy nepřipustí, na rozdíl od křesťana, že víra je jen víra a o víře lze mít pochybnosti. Ostatně, křesťané si mohou přečíst i pasáž z evangelia, kde Kristus volá „Eli, Eli, lema sabachthani; Otče, Otče,proč jsi mě opustil“. Pochybnost o své víře, pochybnost, stejně jako víra je součást člověka. Ostatně, který křesťan si někdy nepoložil otázku, zda Bůh, v kterého věří, skutečně existuje? Tuto otázku si pokládali i všichni ti, které Církev uznává za svaté.
Češi a česká mládež možná patří mezi nejateističtěji národy na světě, ale pak je zcela legitimní se zeptat, proč tito „ateisté“ utratí miliardy korun za horoskopy, věštění z karet, věštění z čehokoliv a kde se bere tato víra, že hvězdy, karty, kávová sedlina, případně vyvolávač duchů, jim ukáže život a jak mají žít? Pravda, nevěří v Boha. Věří v něco jiného, protože v něco potřebují věřit. A v to co věří, pak vytváří jejich hodnotový svět. Ostatně vidíme to i v křesťanství. Již nejsou podstatná Evangelia a víra v Krista, ale to co řekl papež František, to co vnitřně cítím a pak se potkáváme s větami typu….“jsem sice katolík, ale ten moderní a jsem pro to či ono“ Převážně pro to, co není v souladu s předávanou vírou, naukou Církve. Je to vlastně vnitřní nesouhlas s vírou v Boha a snaha zapadnout do té „moderní“ společnosti. Takže už neslyšíme, že Kristus říkal, ale že papež František říkal. Pak by mně zajímalo, čemu tito lidé vlastně věří a co vlastně vědí o tom, čemu věří.
Přiznám se, že miluji skutečné ateisty. Ty co jsem potkal byli lidé kultivovaní, přestože různého vzdělání a společenského postavení. Ale co bylo nejzajímavější, bylo to, že to byli i lidé ochotni připustit možnost Boží existence. A tak se ptám sám za sebe. Kdo je vlastně ateista?
