Je scestné srovnávání, jak to činí p. Polický a další, když se dávají vedle sebe špatné kroky křesťanů ze středověku, ale pozdější excesy a hrůzy islámu při jeho šíření, ale především doby nedávné včetně dneška.

Křesťané vedle sebe neměli civilizaci na demokratických základem včetně příkladů náboženské tolerance tak, jak to mají dnešní muslimové. A při srovnávání vlastní náboženské nauky je rozdíl nejmarkantnější: špatné skutky křesťanů byly proti Písmu, kdežto u muslimů, i přes námitku různých výkladů Koránu, najdeme oporu pro konání násilností přímo v základním textu.

Dalším jasným poznatkem je fakt, že křesťané, byť se značným zpožděním, dokáží reagovat na vývoj světa, ale muslimové, a tady je ten největší kámen úrazu, mají svou nauku zabetonovanou od věky věků až po nekonečno.

Proto jakákoli integrace nebo mírové soužití bude vždy narážet na muslimské nerespektování chodu času a jakékoli příklady pokojného existování vedle sebe je jen dočasné; v okamžiku zesílení muslimské komunity bude vždy snaha instalovat Mohamedův středověk.