Jak daleko je doba, kdy budeme zabíjet i narozené děti?

Že křesťané neuznávají potraty a bojují za jejich zákaz, není nic neznámého. Co však zabití narozeného dítěte? Nemožné? A tím není myšleno zabití dítěte labilní matkou, ale zabití za asistence lékařů. 

Když s tím nedávno přišel ředitel Ústavu sociální práce při Univerzitě v Hradci Králové Miroslav Mitlöhner, tak si mnozí klepali na čelo a musel podat rezignaci. Jeho návrh, že by lékař měl právo zabít narozené dítě, pokud bude vykazovat nějaké „vady“ přišel morbidní i všem možným sociálním inženýrům, kteří i když by možná souhlasili, tak si uvědomili, že společenské klima tomuto rozhodně není nakloněno a společnost na nic takového není připravena.

Jenže pan Miroslav Mitlöhner není sám. Ve Velké Británii má kolegyni. Doktorku Francescu Minervu z Oxfordské University, která se navíc zabývá lékařskou etikou navrhla, že by lékař mohl dítě do pár dnů usmrtit. V jedné věci se svým českým protějškem a to, že by se měly zabíjet děti, které nesou známky tělesného anebo mentálního poškození. V dalším však jde ještě dál. Toto zabití dítěte by bylo možné , kdyby se jednalo o dítě, které rodiče nechtějí anebo si dítě z finančních důvodů nemohou dovolit.

Co více, paní doktorka argumentuje tím, že novorozenec je první dny člověk jen formálně, neboť ještě nemá cíle, naděje a sny, a tudíž nemá morální právo na život.

Možná by to zapadlo v zapomnění, kdyby tato úvaha paní doktorky a jejího kolegy bioetika Alberta Giubiliniho z univerzity v Miláně nevyšla v prestižním časopise British Medical Journal. Že to vyvolalo bouři znechucení a nevole není asi nutné dodávat. Článek odsoudil i předseda britské lékařské komory Trevor Stammers jako naprosto hororový a zcela v rozporu s lékařskou etikou.

Jenže není to tak zcela dávno, kdy lékaři odmítali eutanázii u dětí. Dnes je v Belgii legalizována a další země o tom uvažují. Námitky proti eutanázii u dětí byly stejné jako jsou dnes proti návrhu pana Mitlöhner, paní doktory Minervy. Časem však docházelo k otupování společnosti a společnost , aspoň v zemích západní Evropy, byla přesvědčována, že jde vlastně o dobro těch dětí. Předtím tomu tak bylo s eutanázii u dospělých. Nedělám si iluze, že po těchto prvních vypuštěných vlaštovkách začne postupné, podprahové připravování a přesvědčování společnosti, že jde vlastně o dobro těch dětí, jejich rodičů a společnosti.

V tom případě navrhuji rehabilitaci všech nacistických lékařů, kteří se podíleli na programu T4 (řízené eutanázie za účelem zkvalitnění genofondu německého národa). Naposledy bylo v Evropě beztrestné zabít narozené dítě v době Říma, než Konstantin Veliký pozdvihl křesťanství. Na Arabském poloostrově do příchodu Mohameda. Postupně se vracíme zpět v čase. A nejen v tomto. Nelze si nevzpomenout na Tacita, který pohrdal Germány, ale vyzdvihoval jejich čest, manželskou věrnost, cudnost germánských žen a péči o děti v germánském společenství. Ač je viděl jako necivilizované barbary, tak v jejich morálce viděl protiklad ke zhýralému Římu. Vývoj mu pak dal za pravdu.

Dnes ovšem ti samí Germáni jdou stejnou cestou jako Římané a nikdo neví, kde se to zastaví. Co bude dál? Vraždění starých lidí, protože jsou nepotřební? I to již v historii bylo. Diví se pak ještě někdo, že křesťané tuto společnost přestávají považovat za svojí a nemají chuť bojovat za její „osvícenské“ hodnoty? A nejen křesťané, ale i mnozí ateisté, kteří více než na „vědecké“ poznatky kladou důraz na etiku a morálku, které vzešly z historického vývoje Evropy.  

A nedělám si iluze. Najde se dost zrůd, které budou návrh paní doktorky obhajovat. Vítejte v civilizaci!