Přátelé islámské komunity velmi rádi a velmi často poukazují na jisté „mírumilovné“ projevy muslimů. Tedy pokud se zrovna něco ve jménu islámu nestalo. To se pak taktně odmlčí. Obdobně jsou na tom i lidé z platformy Hate Free.
Na islámu není nebezpečné to, že se projevuje občasnými výbuchy v metru, na vlakových nádražích, projížďkami kamionem mezi turisty na promenádě či vánočních trzích. Na islámu je nebezpečné to, co není moc vidět a o čem obhájci islámu nechtějí nejen mluvit, ale také slyšet a tím je nadřazenost islámu nad vším ostatním, jeho, v očích muslimů, dokonalost, která všechny vraždy ve jménu Alláha nejen omlouvá, ale také vítá, zvláště když jde o nevěřící, ale hlavně když jde o odpadlíky od islámu.
Nedávno se o tom mohl přesvědčit, dnes již bývalý muslim Faisal Bashir, který odešel od islámu v roce 2014, po té, co již nebyl nadále schopen akceptovat násilné učení islámu. Od té doby čelí výhrůžkám muslimů nejen z bývalé komunity kolem mešity v Ilfordu ve Velké Británii, ale výhrůžkám muslimů z celé Británie. Nepomohlo, ani když se odstěhoval a změnil zaměstnání. Muslimové si Faisala našli i v jeho novém bydlišti. A není ohrožen jen on, ale i jeho manželka a jeho děti. Není ovšem sám.
Podobně dopadl i islámský právník Aamer Answar, který vystoupil proti násilí v islámu a to ve svém projevu v Glasgowské mešitě, v kterém odsoudil i vraždu muslimského prodavače, který se provinil jen tím, že popřál křesťanům šťastné svátky. Od té doby čelí výhružkám smrti. Je pravdou, že muslimové jsou první oběti islámu, zvláště když v islámu spatřují zárodky násilí a teroru. Protože islám je přeci mír, ne? O tom by mohla vyprávět i exmuslimka Ayaan Hirsi Ali, která po té co řekla o světě islámu, o postavení žen islámu a podílela se na filmu „Submission“ natočeného režisérem Theo van Goghem, zavražděného, za svou kritiku islámu, marockým muslimem Mohammedem Bouyerim, žije pod hrozbou smrti na základě fatwy v ústraní a pod ochranou.
Nemusíme chodit do ciziny. U nás žije v ústraní exmuslimka Pavlína Bittarová, na kterou se po jejím odchodu od islámu snesly výhružky, včetně výhružek smrti. Od českých muslimů a muslimů žijících v České republice.
Všichni tito lidé mají společné to, že odešli od islámu anebo islám kritizovali. To by možná nebylo ani tak „nejhorší“. To nejhorší je, že těmto lidem nevyhrožují islámští radikálové, nebo jak se říká islamisté, o kterých naši humanističtí slovní akrobaté tvrdí, že s islámem nemají nic společného, ale muslimové odvedle. Tedy ti obyčejní. Takoví, které Britové a Francouzi, Nizozemci a Němci, ale také někteří Češi a Moravané, potkávají každý den a třeba se s nimi i každý den zdraví. Ti hodní a mnohdy i pozorní, případně ti, kteří jsou tiší a mnohdy ani lidé nemají tušení, že se jedná o muslimy.
A přitom stačí tak málo. U muslimů úsměv a přání hezkých svátků křesťanům jako to udělal Asad Shah, u nemuslimů už jen to, že se kriticky vyjadřují o islámu a hodný, tichý soused odvedle neunese urážku islámu a vraždí. A přesto se najde spousta lidí, kteří jako slepí budou tvrdit, že v žádném případě nejde o islám. Jde o islám! Jde o náboženství Mohameda, které je determinováno nejen Koránem, ale hlavně samotným Mohamedem, který svou krutostí a bezcitností šokoval již své současníky na Arabském poloostrově a k němuž se přidružovaly arabské kmeny ne pro krásy islámu, ale ze strachu.
A dodnes je to strach, který brání mnohým muslimům odejít od islámu, vystoupit proti praktikám islámu. Mnou výše uvedení, kteří se postavili proti islámu, patří mezi výjimky, které ovšem, jak je vidět na jejich příkladu, potvrzují pravidlo. Omnis exceptio est ipsa quoque regula
