Dnes ráno jsem četl článek týdeníku Týden, kde se český historik Spurný zamýšlí nad Čechy a jejich právem na Českou zem. Zpochybňuje nárok Čechu na Českou republiku a udává historické paralely, kdy zde žili sudetští Němci.
Dovolím si s tímto pohledem souhlasit. Jenže jen do jisté míry. Pan historik svojí úvahu dal do kontextu se současnou migrační krizí a islámem a s jeho vývody nelze souhlasit. Například s tím, že nejcennější je propojit příchozí kulturu s naší. Zatímco uznává, že příchozí si přináší svůj jazyk, náboženství, kulturní zvyky a nejspíš si tyto zvyklosti budou chtít i zachovat, tak jeho domněnka, že cizí zvyky jde integrovat je z mého hlediska nesmyslná.
Integrace znamená, že příchozí nejenže bude respektovat zvyklosti hostitelské země, ale také se těmto zvyklostem podřídí. To můžeme očekávat od všech lidí na světě, mimo muslimů. Muslimové nepřijmou podřízení se jiné kultuře, jiným zvyklostem. Maximálně dokážou hostitelskou kulturu a zvyklosti po nějakou dobu tolerovat. Nepřijmou ji, protože mají svojí a dle Koránu tu nejdokonalejší. Uvádět, že zde chodíme po silnicích, které vybudovali sudetští Němci je velmi laciné. Stejně tak bych mohl uvést barokní chrámy, renesanční přestavby pánů z Rožmberka, zámeček Kratochvíli, kde patří velký podíl italským a nizozemským architektům. Jeho argument je laciný z toho důvodu, že ti Němci, Italové, Nizozemci, ať z jiné země, mluvící jiným jazykem, patřili do stejného kulturního okruhu. Nesnažili se svojí domovské zvyklosti vnutit těm, kteří je přijali. Naopak, byli to oni, kdo přijali nejen zvyklosti hostitelské země, ale také jazyk. Byť u mnohých to bylo v první generaci s obtížemi.
Podobně tomu je u Čechů, Moravanů, Slováků, kteří opustili svojí zem a odešli do Ameriky, ať jižní, či severní, Afriky, či do nějaké evropské země. U druhé, třetí a další generace člověk již nepozná, že se jedná o Čechy. Maximálně na nějakém krajanském setkání, kde se podávají pochutiny známé jejich prarodičům v den odchodu z jejich země. Hraje se hudba, která se v naší zemi považuje za něco historického apod. V běžném životě nepoznáte, že se nejedná o Brita, Kanaďana, Němce, Francouze, ale že to je potomek našich krajanů. V naší zemi to nepoznáte, pokud se nedíváte na vzhled, ani u dětí Vietnamců. Pan historik se ohání sudetskými Němci, ale ani české Němce byste od Čecha nerozlišili. Dokonce ani podle jazyka.
Spisovatel Josef Škvorecký ve své knize „Nevěsta z Texasu“ píše o jednom černochovi, který pracuje na farmě, nacházející se na území Konfederace, kde se jej důstojník zeptá kdo je a černoch s úsměvem odpoví….“Já jsu Moravec“, tedy Moravan. Cítil se Moravanem, ale také mluvil po „moravsky“ a jako Moravan se i choval, protože vyrůstal na farmě, kterou vlastnil přistěhovalec z Moravy.
Z historie zcela nedávné bych mohl uvést příklady německých šlechtických rodů, kteří se v v roce 1938 přihlásili k První republice a ještě předtím podporovali „Národní obrození“, český jazyk a ač původem Němci, tak kopali za český tým. Ze současnosti je možno uvést mladé Vietnamce, kteří se považují za Čechy a nejenže česky mluví výborně, tak splynuli s prostředím, ve kterém žijí, že mnohdy jsou více Češi než ti, kteří jsou Čechy díky několika generacím zde žijícím. Nikdy jsem neslyšel, že aby se Vietnamci mohli integrovat, tak musíme respektovat jejich zvyklosti. Stejně tak u jiných národností, pokud ovšem ti lidé jiných národů nemají náboženství jménem islám.
A tak pak čtu titulky. V Barmě napadli muslimy. V Evropě bují islamofóbie.Populisté využívají protiislámské nenávisti. Všichni jsou špatní, kdo se vyhraňuje proti islámu. Příčina zřejmě neznámá.
A problém je jen v tom, že se Evropa bojí pojmenovat problém. Ne Evropa, politici a různé neziskovky žijící z daní občanů evropských zemí, snažící se o integraci muslimů. Ani jedněm nejde o lidi, ale jen o svůj zisk.
