Papež František zcela přehlíží vraždění křesťanů muslimy

Není to jen věc, která by byla propíraná v Katolické církvi, ale tohoto nového fenoménu si všímají i lidé mimo církev a ptají se, koho papež František zastupuje. 

Není to dávno, kdy papež František navštívil „uprchlíky“ na řeckém ostrově Lesbos odkud si sebou vzal do Itálie tucet těchto ztracenců. Na tom by asi nebylo nic divného, kdyby se nejednalo jen o muslimy. Pravda, papež František na Lesbu odsloužil Mši, ale poté se k syrským křesťanům obrátil zády. Byl to akt, který zarazil i nejvyšší představitele církve ve Vatikánu.

Je chvályhodné, že papež má starost o uprchlíky, ale není chvályhodné, že ti co jsou nejvíce pronásledování a jsou součástí Církve, jsou mimo papežův zájem. Větší starost než o křesťany má o jejich pronásledovatele. Jako by neslyšel hlasy duchovních z Iráku, ze Sýrie, jako by neviděl, že křesťané jsou pronásledování i v uprchlických táborech v Německu a zatímco pro muslimy má vždy omluvu, tak pro křesťany jako by mu nezbylo nic jiného, než prázdná gesta. A někdy ani to ne.

Křesťané v islámských zemích mohou znovu opakovat Kristova slova, tentokrát směřovaná k papeži….“Otče, proč jsi nás opustil.“

Papež František je velice populární, taková popstar Katolické církve. Milují jej novináři, feministky, zastánci pohlavní rovnosti, homosexuálové, socialisté a komunisté. Citují jej liberálové, stejně jako novodobí hippies. Prostě, není to úžasné pro katolíky mít takového papeže, kterého miluje svět? Zvláště, když spolu s nimi odsuzuje katolíky, kteří se drží Tradice, Písma a lpí na učení církve. Svět papeže miluje, zvláště když říká, že v islámu není násilí, zvláště když papež potlačuje, kritizuje křesťany, kteří poukazují na to, že tomu tak není. Papež si nastěhuje do Vatikánu dvanáct muslimů, jak symbolické, ale odmítá křesťany, kteří se za něj modlí, nevnímá křik křesťanů, kteří umírají ve jménu islámského džihádu.

Asi největší trapnost byla, když Kristův příkaz „Jděte do celého světa“ dal do jedné roviny s islámským džihádem, povinností muslimů ovládnou celý svět. Zatímco Kristův příkaz znamenal jít a kázat slovem, tak islám má povinnost dobýt svět pro Alláha a nastolit islám. Vlastně, ono to není podstatné. Podstatné je, že papež potvrdil, že islám je třeba vnímat, tak jak jej mnozí vnímat chtějí a ne takový jako opravdu je. A tak média tleskají. Pravda už nikoho dávno nezajímá a vlastně ani není žádaná. Proč také, když virtuální realita je tak krásná? Stačí ukázat pětileté dítě ušpiněné od prachu z písku na aranžované fotce a říci kdo za to může. Stačí ukázat Mohameda, jak pomohl stařence najít jablko a islám je v pohodě a pokud není, tak nejde o islám, ale psychické problémy jedince.

Na druhou stranu, když se někdo postaví proti imigraci, když někde někdo vypálí ubytovnu, tak viník je vždy jasný. Pravicový radikál, xenofob, rasista a islamofob. A když tohle potvrdí i nejvyšší představitel katolické církve, tak to už musí být pravda. Vlastně on ani nemusí nic říci. Stačí, když jako Tomáš Halík řekl v rozhovoru s otcem Milanem Badalem, že se jedná o předsudky. Proč a jak už není třeba vysvětlovat. Jedná se předsudky. Halík, by jako psycholog měl vědět, že předsudky nejsou nic jiného než získané zkušenosti a on to ví, ale také ví, jak manipulovat se svým obecenstvem a jak vytvářet svůj obraz „Mirka Dušína“ a stejně tak se chová papež František.

Kdysi se tomu říkalo pokrytectví.